V blízkosti Blaníka bydlel kovář, který šel jednou časně ráno se svým pomocníkem kosit louku na seno. Louka byla těsně u Blaníka. Děvečka přinesla oběma snídani a kovář si s jídlem sedl těsně k úpatí hory. Sotva vzal lžíci, kterou si položil stranou, vstoupil k němu muž v zahaleném plášti a říká : " Následuj mě, příteli ! "
Kovář poslechl a oba vešli do hory. Tam mu rytíř řekl: " Okováš nám koně. " " To je nemožné, nemám u sebe žádné nářadí," odpověděl kovář. Rytíř přinesl potřebné nářadí a říká:" Učiň, co jsem ti nařídil, a dávej pozor, aby ses nedotkl žádného rytíře." Kovář se dal do práce. Při kování posledního koně se neopatrně dotkl spícího rytíře na koni, který se probudil a volal:" Již je čas?"Kovář se k němu obrátil a říká: "Ještě ne, jen spi dál."
Za práci dostal starou podkovu, která se však proměnila ve zlato. Kovář vyšel ven na louku a velice se divil, že na louce pracují místo jednoho dva pomocníci. Sekáči kováři vypravovali, že o něm celý rok nikdo nevěděl a považovali ho ztraceného.
|